Co je AIKIDÓ a jeho základní cíle

Aikidó je jedním z nejmladších japonských bojových umění, i když vychází ze systémů, které jsou velmi staré. Jako systém se utváří teprve počátkem dvacátého století.

Západní myšlení je založeno spíše na preferenci soutěžení, na získávání osobního úspěchu, společenské a ekonomické prestiže. Na tento fakt upozorňoval m.j. Karel Marx, který tvrdil, že tato vyhrocená soutěživost vede k odcizení člověka. Svobodný a plný rozvoj člověka, je podle něj podmíněn odstraněním této vyhrocené soutěživosti.

 Mezi další myslitele, kteří si tohoto jevu zdůraznění soutěživosti a jejích důsledků všímali patřil také představitel existenciální analýzy Rollo May. Tvrdil, že se cíl, vyniknout nad ostatní, získat individuální výhody a prospěch, neprojevuje jen v ekonomické oblasti, ale také ve školách, rodinách a sexuálních a milostných vztazích. Důsledkem takového obecně soupeřivého postoje je nepřátelství mezi lidmi a růst jejich izolace. To vede k úzkosti, která je intenzivnější, než v dřívějších obdobích historie, intenzivněji se také manifestuje navenek a tato úzkost opět prohlubuje soupeření.[i]

Abram Kardiner  se obává, že tento kruh křečovitého puzení nemá žádnou hranici nasycení. Domnívá se, že horečnatá snaha po dosažení úspěchu má tendenci vzrůstat nezávisle na tom, zda vyhrajeme nebo prohrajeme.[ii]

Tento proces byl nastartován už v období renesance, kdy začala být zdůrazňována individualita, ale oceňovaným člověkem by člověk silný, ne člověk sám o sobě.

Vzhledem k výše uvedeným tendencím vývoje západní společnosti se mi jeví aikidó přístup jako snad model řešení nebo (asi realističtěji) jako vhodná inspirace, která nám může pomoct alespoň zčásti nacházet nové přístupy k lidem a k problémům, tak abychom neupevňovali a neprohlubovali postoje soupeření a získávání osobních výhod a prestiže na úkor ostatních. To se může týkat jak života občanského, tak i profesionálního.

Termín Akidó je tvořen třemi znaky: ai znamená harmonii, jednotu, souhlas, ki znamená vesmír,vesmírnou energii, přírodu, energii, duši a dó znamená cestu, dráhu nebo způsob života.

         Cílem “aikidó” není primárně porazit a zničit útočníka, ale dosáhnout takového stavu, kdy boj, konflikt není nutný, dosáhnout harmonie. Proto se v souvislosti s akidó nepoužívá zpravidla označení „útočník“ (útok), kterážto evokují konflikt. Spíše se užívá označení „vyzyvatel“ (výzva). (V angličtině: challenger, challenge). Ve vlastní terminologii aikidó se používá označení uke a nage. Uke je ten, který „přijímá techniku“ (poradce, terapeut, mediátor…), nage ten, který techniku provádí – vyzyvatel (klient). Na vysoké úrovni umění jsou rozdíly mezi uke a nage rozmazány a obě role splývají, protože je těžko rozpoznatelné, kdo s výzvou přichází a kdo na ni reaguje.

         Taková výzva se dá slovně vyjádřit např.: “Vyzývám tě k boji a ty se můžeš pokusit můj záměr změnit. Já ti dokážu, že se ti to nepodaří, že jsem silnější, než ty.” Aby bylo možné takové výzvě odolat, je třeba se oprostit od vlastních “ego tendencí”,  “ukázat tomu druhému, že já ho přemůžu, že já jsem lepší” nebo “pomstít se tomu druhému za příkoří, které mi způsobil” a maximálně se zaměřit na řešení výzvy, problému, konfliktu.

“Když protivník hněvivě útočí, s úsměvem ho usmiřte. To je skutečná cesta aiki.”  (Uešiba)

         Hlavním cílem aikidó je ukázat zbytečnost a neefektivnost útoku, který je pro aikidistu výzvou a příležitostí, aby se o útočníkovi něco dozvěděl a naučil ho svoji energii prosazovat efektivněji, a aby se sám zdokonalil v umění aikidó.

Technika boje (džitsu) má za cíl pouze přemoci a případně zabít, zatímco cílem bojových umění (dó) je formovat osobnost. Ten, kdo se skutečně věnuje aikidu „se nespokojí s pouhým ovládnutím techniky, ale neúnavně postupuje po cestě (dó) k odkrývání své vlastní povahy“.

Dó zde znamená cestu, neustálé putování a hledání, směřování někam.

Základní cíle tedy můžeme shrnout:

1. Využít výzvy k lepšímu poznání vyzyvatele (útočníka)

2. Ukázat a zprostředkovat vyzyvateli, možnosti efektivnějšího investování energie (agrese vůči jiným či sobě samému je neefektivní)

3. Dosáhnout stavu harmonie (uvnitř i navenek)

4. Lépe poznat, rozvíjet a formovat svoji vlastní osobnost

[i] May, Rollo: The Meaning of Anxiety (N.Y., Ronald Press, 1950)

[ii] Kardiner, Abram: The Psychological Frontiers of Society (N.Y., Columbia Universuty Press, 1945)