AIKIDÓ jako model strategie terapeutické a poradenské intervence

Úvod:

         Když jsem uvažoval o aikidó a připravoval se na toto sdělení, přemýšlel jsem jak a kde toto téma uchopit, aby se mi podařilo zprostředkovat to, co jsem vnímal a pociťoval já, když jsem se prvně setkal se systémem aikidó. Tehdy jsem začal vnímat, že tento systém bojového umění může poměrně skvěle sloužit jako model pro to, čemu říkáme krizová intervence nebo krátká strategická terapie. Jedná se rovněž o systém, který nám může v mnohém pomoct, budeme-li uvažovat také například o mediaci (ať už se jedná o mediaci v obchodním jednání nebo o mediaci při partnerském konfliktu). 

Lubomír Smékal 2007

Historie aikidó, co je aikidó a základní pojmy, se kterými pracuje:

Historie[i]:

         Za zakladatele aikidó je považován Morihei Uešiba (1983 – 1969) (zvaný Ó-sensei=velký učitel). Narodil se 14. 12. 1983 v Tanabe na jihozápadě ostrova Honšů. Nad Tanabe se zvedá pohoří Kumanó, kde (podle šintoistické mytologie) sestoupila božstva na zem, aby stvořila japonský národ. V tomto kraji se přímo setkává šintoismus s budhismem a taoismem.

         Vyrůstal v rodině potomka samurajského rodu. Jeho otec byl farmářem a politicky činná osobnost, matka, která pocházela z rodu Takeda, byla velmi vzdělaná a kultivovaná žena. Jako dítě byl slabý a neduživý, proto byl svým otcem veden k disciplíně a k tvrdému otužování. Na přání otce se také věnoval tradičnímu japonskému umění sumó. Byl poslán do klášterní školy, kde se seznámil se základy konfuciánské filosofie. Pracovat začíná jako úředník na daňovém úřadě  v Tanabe, později přechází do Tokia, kde se seznamuje se základy kendó (cesta meče) a ju-jutsu.

         Významně ho ovlivnilo studium a výcvik v Daitó-rjú – bojovém systému, se kterým se seznamuje po setkání se Sokaku Takedou, což byl potomek slavného samurajského rodu Aizu, který učinil jako první tento bojový systém přístupný i nečlenům rodu a začal ho vyučovat. Samotný Takeda byl člověk značně násilnický a popudlivý a současně také výrazně nedůvěřivý a ostražitý. Neustále žil s představou, že může být kdykoliv a kdekoliv napadnut a podle toho se také choval. Nikdy nevstoupil do domu, dokud se nepřesvědčil, že z něj vedou únikové východy, jídlo si nechával předem ochutnávat a spával s dýkou a kovovým vějířem. Uešiba musel, jako jeho žák, podle tradice budó Takedovi posluhovat, ale také se zúčastňovat bojů, ke kterým dávala Takedova osobnost řadu záminek.

Ve městě Ajabe se Uešiba setkal s charismatickým vůdcem náboženského hnutí Ómoto-kjó (Velký počátek)– Ónisaburó Degučim. U zrodu této sekty (později oficiálního náboženského hnutí) stála „žena z lidu“ – Nao Deguči – vizionářka, vyznavačka náboženství Konkó-kjó. Nao údajně napsala jednoduchým písmem kano přes 100 000 stran textu označovaného jako Ofudesaki (Písma) přesto, že byla negramotná.

Očekávaným mesiášem sekty se stal potomek šlechtické rodiny Kisaburó Ueda, který později přijal jméno Ónisaburó Deguči. Vyznačoval se velkou schopností předvídat a parapsychologickými schopnostmi vůbec. Sám sebe prohlašoval za inkarnaci divokého a rozpustilého boha Susanoo.

Důležitou součástí učení Ómoto-kjó bylo chápání péče o vše stvořené, jako základního úkolu, který člověk v životě má. To souvisí s chápáním KI jako vesmírné energie, jejíž součástí je vše co existuje (živí tvorové, věci). Je důležité hledat a podporovat harmonii, protože všichni a všechno je součástí jedné energie, jedné podstaty. Základem praxe sekty byla meditace zvaná čikon – kišin, tj. ztišení duše (aby se mohla stát kami – nejvyšší a nejčistší forma existence, božská podstata, zdroj životní síly), zladění svého dechu s kosmickým dechem (kokjú = dech), zladění (ai) životní energie (ki).

Sekta uctívá jediného boha – Ame-no-minoka-nušiho – (Vládce vznešeného středu nebes“). Člověk je spojovacím článkem mezi vesmírným duchem a přírodou. Nejvyšším cílem je individuální rozvoj člověka.

Součástí učení sekty jsou i sociálně-utopické ideje nastolení ideální společnosti. V duchu těchto idejí se Uešiba spolu s Dagučim vydal v roce 1924 do Mongolska, aby tam pomohli založit nový typ státu. V průběhu této mise byli oba zajati a odsouzeni k smrti, ale nakonec byli pouze vyhoštěni ze země.

Po návratu do Japonska založil Uešiba roku 1931 své první vlastní dódžó (svoji vlastní školu), ve které začal vyučovat aikidó.

V roce 1960 obdržel od japonské vlády Řád cti s červenou stužkou a jako zakladatel nového umění byl titulován „Ó-sensei“.

[i] Krejčí Richard: Ó-SENSEI Morihei Uešiba (Adamov, Temple 1999)