Taktika Aikido: Reagování s předstihem

Reagování s předstihem:

Schopnost reagovat ještě před tím, než začal vlastní útok je jedním ze základních předpokladů úspěšné aikidó-strategie. Když je vyzyvatel plně soustředěn na provedení určité akce, stává se jeho myšlení “jednosměrným” a většinou je tudíž schopen na zásah aikidó reagovat příliš pozdě, což pro něj znamená vyvedení z rovnováhy a rytmu a zkomplikuje mu možnost dosáhnout svého záměru.
Již započatou akci (pohyb) je obtížné zastavit!

Tato schopnost reagovat s předstihem (která ve značné míře závisí na schopnosti, o které byla řeč v předcházející kapitole, tj. na schopnosti zavčas rozpoznat útok) je velice prospěšná i v situacích vyjednávání a v poradenské situaci.

Oponent zpravidla vstupuje do vyjednávání s nějakým konkrétním záměrem a už na počátku vyjednávání je soustředěn na výsledek, který by z něj měl vzejít. V takové situaci bývá méně soustředěn na proces vyjednávání, což nám dává prostor k tomu, abychom se alespoň my sami oprostili od proti sobě zaměřených postojů (v čemž samozřejmě s oponentem rivalizujeme) a zabývat se více tím, jak nejlépe uspokojit zájmy obou stran. K tomu účelu máme možnost vytvořit nový kontext jednání, který oponenta vychyluje z jeho rovnováhy (dochází k narušení předem předpokládaného vývoje). Tím je možno nenápadně pozměnit hru, kterou se s námi oponent chystá rozehrát.

Například oponentovi, který se s námi chystá hrát nějakou podobu defenzivní hry, je možno na počátku jednání říct: ” Vím, že vám tato situace, kdy příliš nemůžete měnit svoji nabídku, může připadat jako bezvýchodná a zřejmě budete mít pocit, že další jednání ztrácí smysl, proto vám navrhuji, abychom hovořili o …”

Nebo oponentovi, který rozehrává zastrašující hru:
“Pravděpodobně vás mé návrhy mohou rozčílit a přimět k tvrdšímu postupu, a…”

Obdobně u klienta, který přichází do poradny se skepsí v to, že by mu mohl někdo cizí pomoct: “…já, a v tom se asi shodneme, nebudu schopný vyřešit Váš problém – právě proto, že je Váš – to je zřejmě úloha pro Vás samotné, ale mohu s vámi o tomto problému hovořit a pomoct Vám řešení snadněji formulovat (objevovat…)”

Je nesmírně důležité, aby tyto reakce proběhly ještě dřív, než něco podobného vysloví oponent sám, nebo než začne v tomto smyslu zřetelně jednat.

Pokud oponentovi sdělíme předem, s jakým jeho chováním počítáme, dostáváme ho do situace, kterou zpravidla nemá zakomponovanou ve své představě dalšího vývoje. Tím, že mu dáme najevo, že víme jak bude pravděpodobně reagovat, mu tuto reakci značně znesnadníme. Pokud totiž bude, i přes naše sdělení, tímto způsobem reagovat, dá nám v podstatě za pravdu a dostane se tak do méně výhodné, závislejší pozice. Pokud se bude chtít vyhnout reagování dle naší “předpovědi”, bude muset přistoupit na změnu hry, což naruší jeho koncepční rovnováhu a stává se tak snadněji ovlivnitelný.

Pokud naše “předpověď” přijde příliš pozdě, tak už neplní funkci “reagování s předstihem” a stává se v nejlepším případě jen “bezzubou obranou”, která znevýhodňuje nás.