Taktika Aikido: Humor a pokora.

Odlehčování a smysl pro humor:

S paradoxním přístupem souvisí i odlehčování a humor. Pokud se aikidistovi (mediátorovi, vyjednávači…) podaří, aby se útočník zasmál, naruší výrazně jeho původní koncepci útoku a činí ho tak přístupnějšího dohodě.

Kromě toho smích také znamená příjemné osvěžení ve “smrtelně vážné situaci” a má tak významný psychohygienický efekt. V humorných situacích budeme i my připadat našemu oponentovi jako lidštější a tím i méně ohrožující.

Nevyvyšování se:

Aikidista  nepřistupuje k vyzyvateli příliš sebevědomě a v postavení, které ve vyzyvateli vzbuzuje obavu či strach. Spíše vystupuje uvolněně a někdy až mírně poníženě, protože takové chování příliš nenaráží na odpor (není provokující). Ze strany útočníka může častěji docházet k podcenění aikidisty, který vyjadřuje skromnost a nesnaží se získat si za každou cenu respekt. Tato pozice dává aikidistovi větší manévrovací prostor a navíc umožňuje vyzyvateli, aby si sám interpretoval svoji případnou změnu jako “svoji zásluhu”, jako něco, co on sám také chtěl.

To, co bylo uvedeno v předcházejícím odstavci samozřejmě platí i pro situace vyjednávání. Při snaze budit dojem vycházíme z emocí, které souvisejí s našim sebeobrazem a naznačují, že se nám nepodařilo zcela získat vnitřní harmonii, a že jsme tudíž zranitelnější.

Nevyvyšování se, neusilování o sebeprosazení, o získání respektu, o zaujmutí dominantní role, která umožňuje silový tlak na oponenta neznamená, že jsme slabí. Naopak, zůstat v pozadí, ve “one – down” pozici, vyžaduje často mnohem větší sílu a oponentovi neposkytuje tolik důvodů k defenzivnímu jednání a zvyšuje tak pravděpodobnost dosažení dohody a harmonie.

Velmi krátký závěr seriálu:

Jako závěr použiji parafrázi cílů aikidó:

Cílem vyjednávání (poradenské či terapeutické intervence) není primárně porazit a zničit oponenta (klienta), ale dosáhnout harmonie.