Článek je částí seriálu Český rozhlas (fejetony)
V dětství jsme závislí na rodičích a dalších dospělých a celkem samozřejmě tuto skutečnost přijímáme. Je to závislost, která nás ochraňuje, a která nám přináší mnoho výhod. Když začneme dospívat máme pocit, že to není zas až tak pořádku, a že bychom měli být nezávislejší a samostatnější a začneme se bouřit. (Většinou s tím musíme začít my sami, protože ti, na kterých jsme závislí, nemívají potřebu něco měnit.)
S naším osamotňováním můžeme mít ovšem řadu problémů. Nezávislost je totiž pro nás často spojena s pouhou negací autority. Proto začneme autoritu odmítat, opovrhovat péčí rodičů a pokud možno se chovat jinak, než jak je to od nás požadováno. Zásadně nerespektujeme názory jiných, snažíme se zesměšnit hodnoty těch, vůči kterým se potřebujeme cítit nezávislí a neuvědomujeme si přitom, že tím, že začneme někoho za každou cenu odmítat, se nestáváme vůbec nezávislí. Vlastně jen měníme znaménko své závislosti, jejíž absolutní hodnota zůstává zachována. Stále se totiž k té autoritě velice úzce vztahujeme a nejsme schopni jednat a chovat se nezávisle.
Opravdové nezávislosti zpravidla dosahujeme až tím, že se skutečně nezávisle rozhodujeme, že jsme ochotni přijímat důsledky svých rozhodnutí a nést plnou odpovědnost za to, co děláme.
Další díly: