Článek je částí seriálu Český rozhlas (fejetony)
Čestné slovo
Když uzavíráme nějaké dohody a smlouvy, mělo by platit, že ústní dohoda má stejnou platnost jako písemná smlouva. Rozdíl je snad jen v jediné věci, že k písemné smlouvě se můžeme vracet a tím, že se jedná o psaný text, můžeme na tom druhém lépe vymáhat to, co slíbil. Občas můžeme také slýchávat, že „co je psané, to je dané“, z čehož plyne, že ve psané smlouvě bychom měli mít větší jistotu jejího dodržení.
Nechci se zabývat právní stránkou věci, ale z jakého důvodu by měla mít psaná smlouva větší váhu? Co je u dohod a smluv podstatnější? To, že jsme se k něčemu zavázali nebo míra vymahatelnosti naplnění takové smlouvy? Stále častěji mám nepříjemný pocit, a v nedávno minulé době jsem se s tím sám osobně setkal, že s dodržováním slibu, který nelze dokázat písemným zápisem, si mnoho lidí hlavu nedělá. S ledovým klidem a někdy dokonce s pocitem „chytráka“, který vyzrál na ty hloupé naivy, svůj slib zapomeneme nebo dokonce popřeme.
Přitom si myslím, že dodržování toho, co slíbíme, patří přece jen k něčemu, čemu se říká osobní kultura. To, jak dalece jsme schopni dodržovat svoje sliby, závisí na naší zralosti.
Buďme tedy zralí a naplňujme to, co slíbíme, jen proto, abychom si mohli vážit sami sebe.
Další díly: