Článek je částí seriálu Český rozhlas (fejetony)
V komunikaci s jinými lidmi se často dopouštíme řady prohřešků, které nám mohou skutečné dorozumívání narušovat. Často si těchto úskalí ani nevšimneme a neuvědomíme si je.
Jedním z takových komunikačních zádrhelů je např. tzv. čtení myšlenek. Pokud nám myšlenky čte věštec nebo psycholog, tak se to dá vydržet, protože to od těchto osob očekáváme a někdy jim za to dokonce i platíme. Pokud nám ale myšlenky čte někdo, s kým jsme v neformálním vztahu, může to být příčinou docela vážného rozladění a nedorozumění. Zvlášť výrazně se tento efekt projeví v komunikaci blízkých lidí, jakými jsou např. partneři.
Při takovém čtení myšlenek tomu druhému vlastně sdělujeme, že víme, co si myslí. Např.: „Já vím, že myslíš na něco jiného, než říkáš.“ Bez ohledu na to, nakolik je toto tvrzení pravdivé, působí v komunikaci destruktivně.
Pokud je pravdivé, vyvolá nelibé pocity, protože nás ohrožuje, vadí nám, že nás ten druhý prokoukl, takže začneme reagovat emočně a přecházíme do obrany. Pokud jde o tvrzení nepravdivé, vnímáme jej jako osočení nebo výčitku, která je nám určena neprávem a tudíž jako jednoznačný důvod, kterému se je třeba postavit.
V obou případech opouštíme věcnou úroveň komunikace a přecházíme na souboj emocí, ve kterém se nesnažíme dorozumět, ale toho druhého porazit.
Další díly: