Moc a bezmoc sociálních služeb a v sociálních službách
Úvod
Vážení přátelé a kolegové,
dovolte, abych se na chvíli nahlas zamyslel na téma moci v sociálních službách. Myslím, že se jedná o téma, o kterém bychom měli přemýšlet z různých úhlů a přemýšlet nahlas. Navazuji na sdělení, které jsem přednesl v listopadu v roce 2008 v Jeseníku na konferenci „Na jedné lodi“.
Moc jako příležitost i riziko
Přicházejí za námi klienti a my se jim snažíme pomáhat a vycházet vstříc. To je jistě chvályhodné, ale uvědomujeme si také, že tím, že o někoho pečujeme, získáváme obrovskou příležitost k manipulaci? Jaroslav Puchmertl používá ve své knize „Michel Foucault, fatální nedocenění významu konformity“ (Triton, Praha 2008) pojem „pastorální moc“, a pastorální moc je právě mocí péče. Pečovat znamená někomu jinému strukturovat jeho svět, kterým se obklopuje a kterým je obklopen, a přebírat za něj zodpovědnost. V sociálních službách k tomu máme mnoho příležitostí, protože se setkáváme s lidmi, kteří jsou zpravidla něčím nebo nějak znevýhodněni, kteří jsou vyčleněni ze svého přirozeného sociálního prostředí, a s podmínkami svého života se vyrovnávají obtížněji. Jejich moc (ve smyslu „já můžu“) je aktuálně více či méně omezena; přicházejí tedy jako méně mocní či bezmocní. To je pro nás, pracovníky sociálních služeb, provokativní a lákavou příležitostí projevovat se komplementárně jako ti mocní, tj. ti, kteří tu moc mají. Je to příležitost, které se jen velmi těžce odolává.
Moc dle Maxe Webera
Sociolog Max Weber vnímal moc jako „schopnost ovlivnit jiné a prosadit svoji vůli, případně i proti vůlím jiných“. Děje se tak i v sociálních službách? Děje! Moc způsobuje, ale současně potřebuje, vyžaduje a hledá si podřízení se, případně bezmoc. Pokud vyjadřujeme moc, potřebujeme něco nebo někoho, na koho tuto svoji moc zacílíme, kdo bude mocenské chování přijímat a chovat se bezmocně či ne-mocně. Objekty moci se pro systém sociálních služeb nejsnáze stávají jejich uživatelé.
Standardy kvality a moc v poradenství
V současném pojetí sociálních služeb je kladen důraz na poskytování služeb, které dbají na dodržování lidských práv osob, respektují svobodnou vůli osob, zajišťují jejich důstojný život a směřují k sociálnímu začleňování klientů (Standardy kvality sociálních služeb, výkladový sborník pro poskytovatele, MPSV ČR 2008, str. 5). To znamená, že by sociální služby měly pomáhat klientům být mocnými nebo jejich moc znovu nacházet.
Poradenství je oblast, kde tento fenomén vystupuje velmi jasně. Klienti přicházejí v situaci partnerských nebo rodinných problémů a očekávají řešení od poradce, čímž mu předávají část své odpovědnosti. Přijetí této odpovědnosti poradcem může být pastí – klienta tím udržujeme v roli bezmocného.
Moc v párovém a rodinném poradenství
V párovém a rodinném poradenství je klíčové, aby se oba partneři cítili mocní, protože bezmoc vede často k manipulaci a nemocnosti. Mocní partneři si jasněji uvědomují svoji osobní odpovědnost za vztah.
Moc a péče o seniory
V péči o seniory dochází ke ztrátě moci a narůstající bezmocnosti. Senior přichází o schopnosti, které v produktivním věku aktivně využíval. Domovy důchodců tuto bezmoc často podporují potlačením individuality a soukromí. Je proto třeba podporovat transformace v sociálních službách, které seniorům umožní udržet si důstojnost, soukromí a moc.
Moc ve vztahu k menšinám
Stejný přístup platí pro práci s menšinami, kde cílem je posílit jejich vlastní moc a odpovědnost za svůj osud.
Inspirativní práce Judith C. Nelsen
Judith C. Nelsen zdůrazňuje čtyři aspekty účinné pomoci (PAPU):
- Péče – částečné převzetí odpovědnosti za klienta.
- Akceptování – ujištění o hodnotě klienta.
- Podpora – posílení vlastních sil klienta.
- Učení – předání znalostí a dovedností pro řešení problémů.
Pomoc tedy nesmí být omezena jen na péči.
Závěrečné zamyšlení
Buďme si vědomi své moci v sociálních službách, reflektujme ji, abychom se vyhnuli jejímu zneužití. Spolu s přijímáním moci pěstujme pokoru a úctu k lidem, se kterými pracujeme. Pokora a úcta totiž nejsou slabostí!
Doporučené odborné zdroje a literatura:
- PUCHMERTL, Jaroslav. Michel Foucault, fatální nedocenění významu konformity. Praha: Triton, 2008.
- Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Standardy kvality sociálních služeb, výkladový sborník pro poskytovatele. Praha: MPSV ČR, 2008.
- SMÉKAL, Lubomír. Psychosociální pomoc lidem, kteří prodělali traumatizující události. Olomouc, 1998.
- WEBER, Max. Economy and Society. (Hospodářství a společnost), 1922.
