Využití principů AIKIDO v pomáhající profesi

Nás bude zajímat především využití filozofických základů aikidó, jeho základních cílů, principů, strategií a taktických přístupů v oblasti poradenské praxe, krizové intervence, krátké strategické terapie, případně mediace (rozvodové, porozvodové či jiné). Můžeme si tedy již nyní dovolit dát průchod pokušení a aplikovat výše zmíněné cíle aikidó do oblasti, ve které se pohybují psychologové a jiné pomáhající profese a pokusit se pomocí nich formulovat základní cíle psychologické pomoci?

1. Vyzyvatelem je v tomto pojetí člověk, kterého běžně označujeme jako klienta (někdy a někdo i jako pacienta). Klient (vyzyvatel) k nám přichází zpravidla s nějakým očekáváním (s nějakou výzvou). Šíře, obsah a variace těchto výzev může být velmi rozmanitá. Je lhostejné, zda za námi klient přichází na základě nějaké vlastní motivace a výzva v tomto případě zní nějak jako: „Mám tyto problémy, které jsou pro mne nepohodlné, nebo mne bolí a chtěl bych se jich zbavit a cítit se pohodlně. Protože je pro mne obtížná jakákoliv změna, nijak vám nebudu vaši snahu, pomoct mi, usnadňovat. Uvidíme, jestli se vám to povede.“ nebo přichází (více či méně nedobrovolně) na základě nějakého doporučení, je za námi poslán institucí nebo partnerem a pak může tato výzva znít ještě konfrontačněji: „Přicházím za vámi nedobrovolně a v podstatě ani nechci nic měnit. Pokud mám nějaké problémy, tak si je vyřeším sám a vám, ani nikomu jinému, do nich nic není. Jsem tady vlastně jenom proto, abych vám dokázal, že nic nezmůžete, a že konečným vítězem budu já. Vám dokážu, jaký jste pitomec.“ Rozpoznání úvodní výzvy, jejího obsahu, jejího sdělení či poselství je vlastně jednou z prvních informací, kterou o klientovi nebo klientech máme. Tato úvodní výzva nám může dát informaci o problému, se kterým klient přichází, o úrovni motivace klienta (klientů) ke změně, o jeho postojích a očekáváních, která se vztahují k řešení problému, případně o jeho hierarchii hodnot, o míře a směru jeho vlastní aktivity vzhledem k řešení problémů, o kontextech (biologických, psychologických, sociálních, duchovních), ve kterých se svým problémem pohybuje. Tyto informace pro nás budou mj. velmi užitečné např. při vytváření poradenského (či terapeutického) kontraktu a základního poznání klienta, který se na nás obrací.
2. Také v poradenském procesu, terapii, při mediaci se setkáváme s agresí jako výzvou, kterou klient obrací buď vůči sobě samému nebo vůči poradci, terapeutovi, mediátorovi. Jedním z úkolů poradce je přerušit takovou agresivní hru především tím, že se do ní nenechá vtáhnout, dešifrovat, jakou úlohu toto agresivní chování plní, jaký sleduje cíl a místo toho nabízet jiné, přiměřenější způsoby naplnění těchto cílů. Pojem výzva (místo agrese) umožňuje vyhnout se vnímání vnitřních a vnějších tlaků jako něčeho jednoznačně destruktivního, proti čemu musíme nutně bojovat.
3. To přímo souvisí i s dalším cílem, dosáhnout harmonie jak sebe, jako poradce, terapeuta, mediátora, což je předpokladem pozitivního působení na klienty, tak ve vztahu mezi klientem a poradcem (v rámci poradenského, terapeutického kontextu), tak zprostředkovat harmonii uvnitř klientů a v jejich podstatných vztazích, což je vlastním cílem poradenského procesu.
4. To, že máme možnost pracovat s klientem a jeho problémem, dotýkáme se i svých vlastních problémů (které si můžeme v této situaci lépe a jasněji uvědomit). Když potom klienta doprovázíme na jeho cestě a hledáme možnosti rozšíření a nové možnosti zpracování jeho problémů, pracujeme zároveň také se svými vlastními problémy, které jsou některými svými znaky blízké problémům klienta a rozšiřujeme tak na této společné cestě i možnosti pro řešení svých vlastních problémů. Učíme se a získáváme tím, že se setkáváme s výzvami našich klientů, protože tyto vnější výzvy mohou korespondovat s našimi vlastními výzvami vnitřními.
   Tato zkušenost tedy může napomáhat našemu vlastnímu osobnostnímu růstu.