PsychologieSmékalův blog

Fáze vztahu (L. Smékal 2007 – poznámky určené studentům psychologie)

Úvodní fáze vztahu (namlouvání)​:
● Charakteristika fáze:
Fáze zamilovanosti, okouzlení, kdy partnera zpravidla plně přijímáme,
zaměřujeme se na vnímání a zpravidla vnímáme především to pozitivní,
negativní stránky podceňujeme, podceňujeme případné obavy a varovné
signály. V této fázi mají partneři pocit „jedna duše, jedno tělo“, naprostého
porozumění, objevují na sobě především podobnosti…
● Úkoly této fáze (požadavky na vztah)​:
Úkolem této fáze je vymanit se z úzké závislosti na původní rodině a
osamostatnit se, zaujmout potencionálního partnera, dosáhnout pozitivního
vzájemného naladění atd… Jako prostředky jsou využívány především vnější
signály:
o Fyzický zjev (oblečení, účes, piercing, tetování zdůraznění sekund.
pohl. znaků, být „in“, dokladování životního stylu…, vliv módy a
kultury) Vnější znaky také fungují také jako signál příslušnosti
k určité sociální skupině.
o Zaujetí slovy a činy (předvádění se, chvástání se – jinak hoši /siláci
x citliví a empatičtí/a dívky /volnomyšlenkářky x naivní obdivující
závislačky/) Také zde silný vliv módy (generační slovník)
o Zvýšená frekvence souhlasu a obdiv partnera (vliv na prožívání
toho druhého, který přináší pozitiv. podněty)
o Hledání a upozorňování na podobnosti (čím podobnější, tím větší
pocit, že máme něco společného, že vztah je osudový)…
1
● Rizika v této fázi a důvody pro návštěvu poradny​:
Mezi hlavní rizika, které se objevují v této fázi patří zklamání​při
namlouvání. To nejčastěji souvisí:
● s odlišnou mírou zkušenosti partnerů (zvláště sociální
dovednosti)
● s odlišnou mírou zralosti partnerů (míra autonomie, sebevědomí,
míra zranitelnost)
● a s tím související odlišnou mírou závislosti partnerů
S tím souvisí riziko prohlubování nejistoty a „vztahové negramotnosti“
(horší s každým neúspěchem).
Mezi rizika spojená s touto fází patří i riziko, které je představováno
neschopností tuto fázi překonat („nepravá promiskuita“)​a postoupit do další
fáze.
Do poradny přicházejí tzv. „singles“, kteří:
● mají problémy s navazováním vztahů, např. lidé, kteří se
nedokázali vymanit ze závislosti na rodičích (např. připoutání

 

Fáze vzájemné adaptace a počátku rodiny ​:
● Charakteristika fáze​:
Počátkem rodiny zde nemám na mysli jen život po sňatku, ale také fázi,
kdy partneři spolu žijí a hospodaří i bez sňatku!
V této fázi dochází k určitému rozvolnění vztahu a umístění ho „na zem“.
Partneři si více a zřetelněji uvědomují také své odlišnosti. Je to fáze, ve které
partneři spolu tráví více času, příp. žijí společně, začínají společně hospodařit
a řešit společné problémy. Jejich dyáda se jasněji vymezuje vůči původním
rodinám partnerů. Partneři přicházejí do vztahu z různých rodin, které mají
odlišné zvyklosti, mohou mít různé hodnotové systémy, je v nich odlišně
zacházeno s mocí, mají odlišné vztahové modely atd.
● Úkoly této fáze (požadavky na vztah)​:
K základním úkolům této fáze především patří:
o Dokončení separace partnerů od původních rodin a vymezení své
dyády vůči těmto rodinám (vytvoření jasné partnerské koalice)
o Uvědomit si vzájemnou odlišnost stejně jako to, co máme společné
o Započetí procesu vzájemného přizpůsobování, což vyžaduje
schopnost respektovat odlišnost (toho druhého), schopnost
konstruktivně komunikovat (metoda konstruktivní hádky),
schopnost naslouchat. Partneři musejí sladit své zvyklosti, odlišné
názory, přizpůsobit své sexuální chování, naučit se společně
plánovat a hospodařit atd.
Partneři přicházejí z rozdílných rodinných systémů, kterými jsou
ovlivněni. Jejich rodinné modely mohou být doplňkové nebo
konfliktní, rodiny mohou být nositeli odlišných rituálů…
3
● Rizika v této fázi a důvody pro návštěvu poradny​:
Mezi riziky této fáze lze vnímat:
o Problémy vyplývající ze zreálnění a , zprozaičtění vztahů. Po
výrazně emotivní úvodní fázi se někteří partneři dostávají do
situace, ve které zjišťují, že nemají tolik společného, jak si
představovali, že si nedovedou poradit se zjištěním odlišností a
jistého ochladnutí vzájemných projevů. To může zvláště u
závislejších partnerů vyvolávat úzkost a pocity nedostatečných
projevů citu. To vede často k obviňování partnera z nedostatku
lásky…
o Nezdařené vymezení nové partnerské dyády vůči původním
rodinám. Prolínání systémů původních rodin a nového
dvoučlenného systému, přičemž mohou přetrvávat vertikální
koalice partnera s představiteli původní rodiny (např. společné
bydlení s rodiči jednoho partnera…).
o Nedostatečná nezávislost partnerů na svých původních rodinách
s problémy opustit hodnoty, postoje a rituály své původní rodiny a
hledat kompromisy (Vánoce, kdo čistí boty, oslavy narozenin…)
o Neschopnost sladit se v některých oblastech společného života
(oblast hospodaření, řešení problémů, sexuální život, názory na
trávení volného času…), možné počátky „boje o moc“ ve vztahu
(úzká vazba na rodinné modely partnerů) a první vážnější otevřené
konflikty.
Klienti, kteří přicházejí do poradny v této fázi bývají nejčastěji:
4
o Ti, kteří nezvládají toto „zprozaičtění“ vztahu, jsou znejistěni tím,
že se objevují odlišnosti a spory. Do poradny někdy přicházejí se
zakázkou, kterou formulují jako „hodíme se k sobě?“.
o Ti, kde se jednomu nebo oběma nepodařilo dostatečně vymanit ze
systémů původních rodin. Tyto problémy se potom týkají přílišných
zásahů rodičů do nového vztahu (ať už snaha řídit nový vztah nebo
snaha ovládat nový vztah nadměrnou pomocí).
o Lidé, kteří nezvládli tuto fázi, a které v této adaptační fázi opustil
partner. Tito klienti přicházejí nejčastěji v roli „oběti podlého
vztahového gaunera“.
o Případně klienti, kteří mají problémy v některé z dílčích funkcí
vztahu (např. problém v sexu, trávení volného času, hospodaření…)
● Mýty spojené s touto fází​:
o Ve šťastném vztahu neexistují spory. Pokud partneři nemají na vše
společný názor a neprojevují-li si neustále lásku, znamená to, že se
odcizují a nemají se dostatečně rádi.
o V úspěšném vztahu neexistují problémy.
o Pokud se budeme mít dostatečně rádi, překonáme jakékoliv
problémy bez většího úsilí.
o Chování, které mi u partnera nevyhovuje se změní tím, že ho
postupně „převychovám“.
o Musíme být velmi vděčni rodičům, kteří nám toho tolik dali a
z vděčnosti bychom měli maximálně omezit projevy nesouhlasu
s nimi a separování se od nich, což by mohlo být vnímáno jako
nevděk.
5
o Měli bychom velmi pečlivě střežit naši nezávislost na původních
rodinách a omezit proto s nimi kontakt na naprosté minimum.
Fáze rodiny se závislými dětmi​:
● Charakteristika fáze​:
Tato fáze obsahuje poměrně široké období života rodiny od narození
prvního dítěte, až po období, kdy se děti osamostatňují a uvolňují z rodiny.
Tento úsek je někdy dělen na období s předškolními a dětmi ve školním
věku. Je to období, kdy ke dvěma partnerům přibývají děti a vzniká tak jakýsi
základní kámen rodiny – rodinná trojice, rodinný triangl a dochází k tzv.
triangularizaci. Charakter tohoto trianglu a naše místo v něm nás potom
ovlivňuje v našem dalším životě a v našich dalších vztazích.
Jedná se o dobu, v průběhu které odeznívá zpravidla zamilovanost,
partneři spolu musejí řešit spoustu praktických požadavků. Nejvýraznější
charakteristikou tohoto období je existence dětí, péče o ně a jejich výchova.
Partneři se lépe znají (stěží je možno toho druhého něčím překvapit), ve
vztahu může nastávat nuda a stereotypie. Pozornost rodičů je více zaměřena
na děti, než na sebe navzájem, na sebe navzájem mají také méně času. Jeden
z rodičů je na rodičovské dovolené a přebírá větší odpovědnost za výchovu
dětí a za domácnost, role druhého rodiče má těžiště spíše mimo domov,
druhý z rodičů se ve větší míře stará o finanční input rodiny (vydělává
peníze, pěstuje kariéru). Role muže a ženy, otce a matky se vzdalují a mezi
pozicemi rodičů vzniká nevyváženost.
6
● Úkoly této fáze (požadavky na vztah)​:
o Základním úkolem tohoto období je samozřejmě zplodit a vychovat
děti.
o S tím souvisí úkol pro partnery naučit se žít v rozšířenějším
intimním společenství, než je dyáda. Nutnost vyrovnat se
s příchodem dítěte jako dalšího člena rodiny a udržení rodičovské
koalice.
o Partneři získávají zcela nové role, role otce a matky, kterým se
musí nově učit, přičemž významně navazují na své zkušenosti ze
svých původních rodin. Mají tendenci opakovat triangulaci ze své
původní rodiny.
o Naučit se komunikovat a spolupracovat se širším sociálním
systémem, jehož je rodina součástí (školka, škola, kamarádi dětí…)
o Zvládnout postupné vymaňování se dětí ze závislosti na rodičích
(vzrůstající význam vrstevníků, potřeba negovat rodiče), problémy,
které bývají spojeny s dospíváním dětí (negování norem rodiny,
závislosti, snahy odpoutat se od rodiny…) a udržení rodičovské
koalice.
o Získání schopnosti uvolnit děti z těsné závislosti na sobě, přijmout
jejich potřebu získat nezávislost.
o Naučit se zvládat stereotypii ve vztahu, překonávat vážnější
konflikty a problémy ve vztahu partnerů a cíleně pracovat na stále
opětovném znovubudování vztahu.
7
● Rizika v této fázi a důvody pro návštěvu poradny​:
o Problémy po příchodu dítěte, kdy matky rozdělují pozornost mezi
partnera a dítě, což je pro partnera novou situací, kterou někteří
muži hůře snášejí, cítí se „odstrčeni“
o Vzdalování se rolí („světů“) partnerů. Jeden z partnerů zůstává
doma s dětmi, přebírá většinu zodpovědnosti za domácnost a druhý
zabezpečuje rodinu finančně, věnuje se zaměstnání, budování své
kariéry, stále méně času tráví partneři pouze v dyádě (převládá
trávení volného času rodinného, případně individuálního)…
o Problémy s přijetím rodičovské role.
o Narušení rodičovské koalice a vytvoření koalice „vertikální“ (rodič
– dítě).
o Neschopnost uvolňovat dospívající dítě z rodinného systému.
o Nerovnoměrné rozdělení volného času mezi volný čas:
„individuální“, „párový“ a „rodinný“
o Problémy v sexu, stereotypie, snížení apetence…
o Je to období zvýšeného rizika výskytu nevěry
Do poradny přicházejí klienti především s následujícími problémy:
o Pocit ztráty lásky, vzájemné odcizování se, stereotypie vztahu.
o Problémy spojené s odlišným podílem při výchově dětí.
o Problémy tzv. dvoukariérových manželství.
o Sexuální problémy v manželství.
o Problémy výrazných vertikálních koalic jednoho z rodičů s dětmi a
zatlačení druhého z rodičů do role outsidera v rodinném systému.
o Problémy rodičů s dospívajícími dětmi, neschopnost je uvolňovat
z rodiny.
8
o Problémy se závislostmi dospívajících dětí (bezradnost a úzkost
rodičů) nebo (zpravidla pouze jednoho) rodiče.
o Jedním z nejfrekventovanějších problémů, se kterým se klienti
obracejí na poradnu, je problém nevěry. Tento problém zpravidla
souvisí s dalšími problémy a riziky této fáze.
o S touto problematikou často souvisí problém žárlivosti. Žárlení se
nemusí týkat jen podezření z nevěry. Žárlit je možné na sourozence
a jiné příbuzenstvo, na práci, společenské a pracovní úspěchy…
V této fázi se rozchází a rozvádí nejvíce manželství. Je to období, kdy již
vyhasla zamilovanost a vztah nefunguje sám o sobě, je třeba se o něj starat a
aktivně o něj pečovat.
● Mýty spojené s touto fází​:
o Při neshodách ve vztahu je záchranou mít děti.
o Jestliže manželství neklape, situaci vyřeší mimomanželský vztah
nebo rozvod a nový sňatek.
o Ať je manželství jakkoli špatné, mělo by se udržet v zájmu dětí.
o Ke šťastnému manželství se dospěje spontánně a od partnerů to
nevyžaduje žádné výjimečné úsilí.
o Jestliže to mezi partnery klape v ostatních oblastech, sexuální oblast
se postará víceméně sama o sebe.
o Sex řeší všechny problémy.
o V manželství s dětmi by měl sex již ustupovat do pozadí
o Pokud jsou s dětmi problémy, je důležité, aby byli rodiče přísní, a
aby k překonání problémů využívali všech prostředků, které plynou
z jejich vůdčího a určujícího postavení v rodině.
9
o Rodiče by měli maximálně tolerovat problémy, před které je staví
děti a za každou cenu je chránit a omlouvat.
o Manželé by měli být tak nesobečtí, jak je to jen možné a měli by se
vzdát pomyšlení na vlastní, individuální potřeby. Měli by se plně
oddat výhradně zájmům rodiny.
o V manželské debatě je vždy jeden, který má pravdu a ten druhý se
mýlí, jde jen o to, aby ten, který tu pravdu má přiměl toho, který se
mýlí, aby se k pravdě, kterou hlásá, přiklonil.
o Jestliže v rodině něco neklape, měl by se vždy hledat viník.
Fáze rodiny po odchodu dětí a stárnoucí partneři​:
● Charakteristika fáze​:
Jedná se o fázi rodiny, kdy se již nejmladší děti osamostatňují a odcházejí ze
společné domácnosti, ve které žily se svými rodiči. Může jít ovšem i o takovou
situaci, kdy děti ze společné domácnosti neodcházejí, ale vystupují v této
domácnosti v zásadně odlišné roli, v roli dalšího dospělého. Toto zaujímání nové
role může být dosti silně ztěžováno jak vlastní neochotou dětí přijmout dospělou
roli, se kterou je spojena nutnost převzít i odpovědnost za svůj vlastní osud, tak
ze strany rodičů, pro které může být značně obtížné děti uvolňovat a naučit se
s nimi jako s dospělými jednat. (Je to fáze, ve které opět děti vstupují do
prvních vztahových fází.) Rodiče se učí chování ke svým dětem, kterým již
nepřebírají odpovědnost za své děti, ale také ztrácejí možnost o svých dětech
rozhodovat. Tak jak se v předchozí fázi museli vyrovnávat se vstupem dítěte
jako dalšího prvku do rodiny a rozdělovat pozornost mezi partnera a děti, v této
fázi je čeká stejně obtížný přerod, kdy se musejí učit být opět sami dva. Často
10
zjišťují, že bez dětí, které na sebe strhávaly pozornost rodičů a poskytovaly jim
tak stále nová témata ke komunikaci, vystupovaly v pozici „společného zájmu
rodičů“, si najednou jakoby nemají co říct, sami dva si nestačí, zapomněli na
ostatní společné zájmy, kterým se věnovali před příchodem dětí.
Je to také fáze, kdy si oba partneři (byť ne zcela synchronně) uvědomují své
stárnutí, kdy se musejí vyrovnávat s různými zdravotními omezeními a kdy se
(zvláště ti aktivnější) musejí vyrovnávat s postupnou ztrátou společenské
důležitosti a vyhasínáním pocitu užitečnosti.
● Úkoly této fáze (požadavky na vztah)​:
o K nejpodstatnějším úkolům rodičovských partnerů v této fázi
bezesporu patří umožnit dětem dospět a uvolnit je (ve fyzickém i
psychosociálním smyslu) z úzké vazby na rodinném systému, ve
kterém dosud vyrůstaly.
o S tím souvisí i další velký úkol pro partnery této fáze, kterým je
nutnost naučit se být opět sami, bez „zprostředkující role“ svých
dětí, učit se využívat širokého prostoru pro život v páru a vytvořit si
novou náplň svého vztahu.
o Partneři se musejí rovněž vyrovnat se svým stárnutím a
přizpůsobovat svému věku své chování, své aspirace, své zájmy a
nacházet pro sebe přednosti a výhody této fáze.
o S tím souvisí i úkol rozšířit roli rodičů dospělých dětí o roli
případných prarodičů a uvědomit si rozdíly v těchto rolích.
o Partneři se vyrovnávají se svými pocity omezení či ztráty řady
kompetencí. To se týká vlastního rodinného prostředí (děti se
stávají na nich nezávislí, jejich výchova či nevýchova je dovršena),
11
pracovní oblasti (odchod do důchodu nebo omezení vlivu v rámci
profese) a oblasti společenské. V této souvislosti se objevuje
mnohem silněji požadavek vzájemné tolerance a podpory partnerů.
● Rizika v této fázi a důvody pro návštěvu poradny​:
o Problémy uvolňování dětí z rodiny, příliš těsné vztahy mezi rodiči a
dětmi a neschopnost dětí získávat svou autonomii.
o Ztráta schopnosti partnerů být sami dva, absence společných zájmů
partnerů a uvědomění si vzájemného odcizení. Tendence zasahovat
do soukromí dospělých dětí, nadměrná tendence jim pomáhat,
protože to je jediná oblast, která rodičovským partnerům zůstala
jako společná.
o Nesynchronizované uvědomování si vlastního stárnutí a z toho
plynoucích omezení a neschopnost přijímat novou roli, která
koresponduje s věkem („krize středního věku“). Tendence popírat
své stárnutí (např. extramatrimoniální vztahy s výrazně mladšími
partnery).
o Pocity deprese a bezradnosti spojené se snižující se společenskou
prestiží a aktivitou.
Do poradny přicházejí klienti především s následujícími problémy:
o Vzájemné odcizení, pocity samoty, nudy ve vztahu, ztráta smyslu
života, deprese a s tím související eskalace konfliktů mezi partnery.
o Zvýraznění rozdílů mezi závislejším a méně závislým partnerem.
o Útěky ze vztahu do profese nebo individuálních zájmových
činností.
o Extramatrimoniální vztahy (častěji mužů) s výrazněji mladšími
partnery.
12
o Problémy kontaktu partnerů s rodinami svých dospělých dětí
(problémy respektování hranic mezi rodinami různých generací).
● Mýty spojené s touto fází​:
o Po mnoha letech manželství se partneři znají natolik dobře, že je
zbytečné cíleně pečovat o vztah a snažit se vymýšlet něco nového.
o Manželé by se měli i nadále starat o blaho svých dospělých dětí a
snažit se jim všemožně pomáhat i na úkor svého manželství
(partnerské rodiny).
o Pokud si najdu mladšího partnera, mladší partnerku, stávám se tím
také o kus mladší a oddaluji stáří.

Třeba Vás zaujmou i další příspěvky:

Napsat komentář