Odlehčování a smysl pro humor:   S paradoxním přístupem souvisí i odlehčování a humor. Pokud se aikidistovi (mediátorovi, vyjednávači…) podaří, aby se útočník zasmál, naruší výrazně jeho původní koncepci útoku a činí ho tak přístupnějšího dohodě. Kromě toho smích také znamená příjemné osvěžení ve „smrtelně vážné situaci“ a má tak významný psychohygienický efekt. V humorných… <číst celé>

Paradox a neočekávané: Už na počátku střetnutí s vyzývatelem užívá aikidista  paradoxu a neočekávaného. Případného útočníka  vítá „s otevřenou náručí“ a chová se tak, že jeho chování je v rozporu s útočníkovým schématem očekávání. Např. namísto ústupu přichází k útočníkovi blíž (ve fyzickém i přeneseném smyslu), namísto defenzivního chování se k jeho útoku připojuje a… <číst celé>

Rozšíření Pokud se aikidistovi podaří sladit s akcemi vyzyvatele, může tyto akce (pohyby) protahovat o něco dále ve směru jeho energetického toku, než kam by sahaly přirozeně , čímž vyvádí vyzyvatele z rovnováhy a činí ho bezbranějším. Převádí akce absurdně až do do konce. To samozřejmě vyzyvatele dezorientuje, čímž je pro něj obtížnější dále ovlivňovat… <číst celé>

Nenápadné uvádění do souladu s vyzývatelem Jak jsem se už zmínil, útok je pro aikidistu příležitostí dozvědět se o svém protivníkovi něco víc. Nikdy se s útočníkem nekonfrontuje, vyhne se přímému inkasování rány (nemá potřebu dokazovat útočníkovi, sobě nebo komukoli jinému, že ji snese) a útok směřuje do prázdna. Aikidista“ přitom zkoordinuje svoji akci s… <číst celé>

Včasné rozpoznání útoku je jednou ze základních podmínek úspěchu aikidó-strategie. Abychom byli schopni útok zavčas rozpoznat je třeba, abychom byli dobře seznámeni s maximálním množstvím různých forem útoku. To je v souladu se starým japonským principem, že „k účinné obraně je nejdůležitější poznání nepřítele“. Útok také sám v sobě obsahuje řadu elementů, kterých je možno… <číst celé>

„Aikidista“(aikidoka) přistupuje ke svým protivníkům (vyzyvatelům) na základě systémového pohledu. Protivník je vnímán: v přímém vztahu k aikidistovi ve vztahu k okolí (materiální prostředí a ostatní lidé) ve vztahu k prostorovým a časovým faktorům. Podobně poradce (mediátor, vyjednávač, terapeut) vnímá ty, kteří se vyjednávání (terapie) zúčastňují nebo oponenta (klienta) jako součást systému ve kterém se… <číst celé>

V aikidó je životně důležité, aby aikidista (Aikidoka) byl sám maximálně vyrovnaný a tedy stabilní ve svém postoji. Jen díky své stabilitě a harmonii si může aikidista dovolit přijmout vyzyvatele do své osobní sféry a účinně manévrovat s vyzyvateli kolem sebe. Sám sebe umísťuje do centra dění, kde jeho vyrovnanost kontrastuje s méně stabilními útočníky.… <číst celé>

KI je klíčem k technikám aikidó. KI je pojmem, který vyjadřuje životní energii, která prostupuje vše, co existuje. Ve východních filozofiích je KI něco, co nemá začátek, co nemá konec, jedná se o nekonečné nakupení nekonečně malých částeček a v tomto duchu je vše, co ve vesmíru existuje – planety, země, rostliny, zvířata, lidé a také duch… <číst celé>

V japonských bojových uměních je možno rozlišit tři základní strategie: strategie útoku strategie protiútoku strategie obrany   Ten, kdo volí strategii útoku, musí zaútočit dřív, než jeho protivník a tak získat výhodu nebo dokonce vítězství (např. západní bojové strategie). Strategie protiútoku probíhá tak, že se obránce nejdříve vyhne útoku nebo jej „vykryje“ a pak sám… <číst celé>

Nás bude zajímat především využití filozofických základů aikidó, jeho základních cílů, principů, strategií a taktických přístupů v oblasti poradenské praxe, krizové intervence, krátké strategické terapie, případně mediace (rozvodové, porozvodové či jiné). Můžeme si tedy již nyní dovolit dát průchod pokušení a aplikovat výše zmíněné cíle aikidó do oblasti, ve které se pohybují psychologové a jiné pomáhající… <číst celé>

Aikidó je jedním z nejmladších japonských bojových umění, i když vychází ze systémů, které jsou velmi staré. Jako systém se utváří teprve počátkem dvacátého století. Západní myšlení je založeno spíše na preferenci soutěžení, na získávání osobního úspěchu, společenské a ekonomické prestiže. Na tento fakt upozorňoval m.j. Karel Marx, který tvrdil, že tato vyhrocená soutěživost vede k odcizení člověka.… <číst celé>